viktorija vrublevskÁ

Přišla jsem na svět ve městě Kyjev, do rodiny baletních umělců. Vyrůstala jsem v baletních sálech Národního divadla opery a baletu a Státním folklórním souboru Ukrajiny pana P. Virského, kde pracovali moji rodiče. Touha stát se baletkou ke mně přišla až v devíti letech. Stačil rok přípravy na moderní gymnastice a byla jsem přijata na Kyjevské státní choreografické učiliště. Následovalo 8 let studia, úsilí, malých radostí a zklamání, ale ve finále jsem v roce 1990 dokončila střední školu a s radostí přijala místo v souboru Kyjevského divadla opery a baletu.

V té době se také stala událost, která předurčila můj osud i osud mých blízkých. Vdala jsem se za Jevgenije Vrublevského a od té doby po jeho boku šťastně kráčím životem. Narodila se nám dcera Anastázie a čile jsme se dívali do slibné budoucnosti. Ale brzy jsme pochopili, že budoucnost budeme muset změnit sami, a to co nejdříve. V 21ti letech je lehké dělat rozhodnutí. A tak žijeme v Praze.

Mým prvním zaměstnáním se stal Pražský komorní balet. Byl založen slavným českým baletním mistrem – Pavlem Šmokem. Tady jsem se poprvé setkala s autorskou tvorbou. Rychle jsem se začlenila do repertoáru i do kolektivu. Hodně jsem cestovala po Čechách, což mi dopomohlo k vytvoření vlastního názoru a sympatií k zemi, jež se stala mým domovem. I přes moji obrovskou lásku a úctu ke klasickému baletu jsem právě tady pochopila, že tvorba moderních autorů se pro mě stane osudovou. Možnost účasti v procesu zrození díla byla velmi zajímavá a s ničím jiným nesrovnatelná. A právě to je podle mě umění.

Po několika letech přijímám nabídku přejít do pozice sólistky do Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem. Tam založil mezinárodní soubor mladý slovenský baletní mistr Ondrej Šoth. Můj manžel tam získal pozici hlavního sólisty. Bylo to velice zajímavé období naší tvorby. Kromě toho, že jsme tančili sólové party v baletech klasického repertoáru, jsme také pro sebe odkrývali bohatství moderního tanečního umění. Studovali techniky José Limona, Marthy Graham a M. Cunninghama. Aktivně se začleňovali do choreografií O. Šotha, které se odlišují zvláštním výběrem hudebních dramatických děl („Requiem“ G. Verdi, „Carmina Burana“ C. Orff). V těchto představeních se kladl osobitý důraz na hereckou práci tanečníků, rozvoj a zdokonalování techniky a celkové objevení dramatického talentu tanečníků. V Ústí nad Labem jsem na vlastní kůži poprvé vyzkoušela, jaké to je být pedagogem, a velmi se mi to zalíbilo. Díky účasti v projektu „Oper Air Opera“ jsme během několika let navštívili velké množství evropských zemí a dokonce jsme hostovali až za oceánem. Přesto vše nás ale stále lákala Praha. V roce 1998 se stáváme sólisty souboru „Laterna magika“. Kráčíme ruku v ruce s časem, aktivně se účastníme divadelního života země, hodně pracujeme, ale také cítíme, jak se nám to vrací. Divadlo nám pomáhá, váží si a pečuje o nás. A my jsme mu zasvětili velkou část svojí kariéry.

Bohužel je ale život baletního umělce dost krátký. Nastal pomalu zlom, kdy je nutné využít nashromážděné zkušenosti a realizovat své vlastní projekty.

Vytvoření vlastního mezinárodního festivalu dětské tvorby bylo velkou výzvou. Avšak když stojím při svém Jevgeniji a při spolupráci s takovou společností, jako je „Jason Travel“, jsem přesvědčena – my to zvládneme. Bez Vás ovšem ale nebudou mít naše snahy cenu.

Vážení učitelé, vedoucí, organizátoři, rodiče a děti, tímto Vás zvu k nám do Prahy na festival „AVE BOHEMIA“. Budeme se na Vás těšit.

Ředitelka festivalu,
Viktorie Vrublevská

Zpět →